Ještě loni bych se vám vysmál, kdybyste mi řekli, že budu prodávat bylinkový čaj.
Přišlo mi to jako placebo v hezkém obalu. Ale jednoho večera – po dni, který bych nejradši vymazal – jsem si jeden takový čaj stejně uvařil. Ne z přesvědčení. Prostě jsem chtěl chvíli držet v ruce něco teplého.
A ono se něco stalo. Nic zázračného, nic okamžitého. Jen jsem si sedl, odložil telefon a poprvé za dlouhou dobu jsem deset minut nemyslel vůbec na nic.
Nebyl to zázrak.
Byl to rituál.
Z jednoho hrnku se stal zvyk a ze zvyku nakonec TichoBox. Dáváme ho dohromady s přítelkyní sami dva – čaje a vůně, které jsme napřed vyzkoušeli na sobě, a k nim na rovinu sepsané, co o nich říká výzkum. Najdete to na stránce Věda.
Zisk, co dělá dvojí práci
Když jsme řešili, jak TichoBox postavit, jedno rozhodnutí padlo hned na začátku: část zisku jde na charitu. Není to marketingová věta na obalu – je to napsané do toho, jak firmu vedeme.
Chceme to dělat chytře – spojovat síly s dalšími lidmi a firmami, co dávají stranou podobné procento, a společně stavět větší fondy pro věci, na které jedna malá firma sama nestačí. Menší kapky, co se spojí ve větší vlnu.
Za TichoBox nestojí velký tým ani investoři. Jen já, moje přítelkyně, hrnek čaje a přesvědčení, že klid by měl být dostupný každému, kdo si o něj řekne.
Najít svůj box